Důležitost tohoto okamžiku

Jelikož jsme začali nový rok, cítil jsem, že by bylo pro nás užitečné, kdybychom mluvili o změně.

V západním symbolizmu máme starou tradici symbolizovat výměnu jednoho roku za druhý, jako starého člověka, který představuje předešlý rok a předává své povinnosti novorozenému dítěti. Ačkoli v posledních desetiletích se mytologie západní kultury více a více ignoruje, ve svém lůně nese důležitý význam, který pochází ze starodávné esoterické tradice. Je to vztah mezi Měsícem a Saturnem.

Otec-čas-doprovází-nový-rok

Měsíc a Saturn              

Starý muž této novoroční tradice představuje Saturn, starověkého Boha, jehož původní jméno je Kronos, bůh času, Bůh smrti. Kronos je symbolicky ztělesněný jako starý muž, který nese kosu. Představuje přechod z jedné fáze do druhé; představuje čas a změnu. Je sedmou ze sedmi primárních planet v esoterických tradicích.

V esoterických znalostech na mnoha místech po celém světě, existuje sedm základních zákonů nebo sil, které jsou symbolizované a popsány různými způsoby, a ty končí Saturnem. Začínají Měsícem.

Sedm planet-andělé

Měsíc je planetární vliv, který vytváří, iniciuje, začíná. Fyzicky ovlivňuje početí, narození, stvoření. Proto je v západní mytologii představován jako dítě, novorozenec.

Je zajímavé, že v tomto období nového roku oslavujeme i slavnosti spojené se smrtí a zmrtvýchvstáním, a to konkrétně 25. prosince, což je symbolické období, ve kterém oslavujeme narození Krista nejen v křesťanské tradici, ale i ve více starověkých náboženstvích. Sluneční Bůh se narodil 25. prosince. Ten zrod, který přináší světlo do světa, je možný přes Saturn, smrt.

Cykly narození a smrti

Vidíme tento cyklus narození a smrti ve všem, cyklus, který je nezbytný, cyklus, který je samotným základem přírody. Smrt otevírá bránu k životu a vidíme to při vzniku jakéhokoliv živého tvora. Pro každou živou bytost, která se objeví, musí přijít smrt. Celý kurz o smrti a její tajemstvích jsme dali proto, abychom pochopili, že na to, abychom měli život, musíme mít smrt a bát se smrti znamená být nevědomí. Smrt je důležitou součástí procesu života.

Smrtí se měníme. Jak jsem zmínil v tomto kurzu, nikdo z nás by nebyl naživu, kdyby nebylo smrti. Nejjednodušším příkladem toho je, že abyste přežili tento den, musíte zabít. Něco musí zemřít, abyste vy mohli žít. Musíte přijmout do svého organismu minerály, vodu, rostliny a možná i zvířata. Zabijete je, zničíte je, zkonzumujete je a ony zemřou, abyste vy mohli žít. To je základ života: každý dech, který vdechujete, každý kousek potravy, který požíváte, pokaždé když přežvýkáte a spolknete, zabíjíte, ničíte, vytváříte život pro váš organismus. Dokonce i pitím vody zabíjíte organismy v ní.

Tento proces je nezbytný. Pokud chcete být naživu, musíte zabít, ale samozřejmě musíte vědět, jak zabít v souladu s přírodou, jako s vaší vnitřní přírodou, tak s přírodou kolem vás. To je důvod, proč se musíme naučit jíst zodpovědně a uctivě. Musíme se naučit, jak jíst a brát jen to, co musíme na přežití, abychom nebrali více, než potřebujeme, toto je starodávná cesta, způsob, který se ve společnosti vytratil. Nyní chceme brát více než to, co potřebujeme, a hromadit to, nebo si dopřávat a vychutnávat, nebo se pokoušíme mít z toho zisk. Proto máme velkou nerovnováhu nejen v naší společnosti, ale i v našem těle. Proto míváme nadváhu, rozvíjíme žravost, způsobujeme si spoustu zdravotních problémů kvůli této tendenci chtít víc, než potřebujeme. V zásadě jde o mylné pochopení života a smrti.

V gnostické tradici se snažíme hluboko pochopit skutečnou povahu, objektivní pravdu o životě a smrti - co jsou skutečně, ne nábožensky, nebo filozoficky, ale prakticky, právě teď. Náš okamžik momentální existence je řízen zákony a na udržení naší existence musíme pracovat v souladu s těmito zákony. V gnostické tradici zkoumáme zákony přírody v našem těle, v našich myslích, v našem prostředí.

Správný pohled

K dokončení této studie potřebujeme konkrétní pohled. Musíme mít vědomí, které je schopné věnovat pozornost a je schopné vidět věci tak, jak skutečně jsou - ne tak, jak chceme, aby byly, nebo jak si přejeme, aby byly, nebo doufáme, že budou, ale jak skutečně jsou. Toto je vzácná vlastnost. Není to něco, co člověk zdědí; je to pohled, který člověk musí rozvíjet a vědět, jak ho zvládnout.

Abychom začali rozvíjet tento pohled, začněme tady a teď, když jsme v těle, uvažujíc o povaze těla, ve kterém žijeme, a začněme zkoumat vztah mezi vnímajícím a tím, co je vnímáno. Obvykle jde o vztah, který považujeme za samozřejmost a nikdy jej neanalyzujeme. Předpokládáme, že to, co vnímáme, je skutečné, pravdivé a platné. Nikdy nepochybujeme o vnímajícím. Nikdy neanalyzujeme a nestudujeme, jako vnímající vnímá, a to je příčina našeho utrpení. Toto je kořen našeho utrpení: náš nedostatek znalostí o vnímání.

Vědomé poznání

V sanskrtské terminologii se tento nedostatek znalostí o našem vnímání nazývá avidjá (avidya). Ve většině překladů asijských písem avidjá je přeložena jako neznalost. Ale když se podíváme hlouběji na etymologii termínu avidjá, vidíme něco velmi zajímavé.

První je písmeno a. Tento znak "a" je předponou, která v sanskrtu, když je připojena k jinému slovu, znamená "bez" nebo "chybí".

Vidjá může být přeloženo mnoha různými způsoby, ale v rámci této přednášky nejdůležitější je, že to znamená "poznání". Vidjá neznamená knižní znalosti, teoretické nebo filozofické znalosti, znamená vědomé poznání, poznání, které člověk zažil, poznání, které je nezvratné, jinými slovy dharma, pravda, něco, co je skutečné.

Vidjá je odvozeno ze starověkého Proto-Indo-evropského kořene u̯eid, což znamená "vidět" nebo "vědět." Z tohoto slova pochází i slovo věda, která odkazuje na nejstarší písma hinduismu.

Tedy, a-vidjá znamená "bez vidění" nebo "bez vědění."

Takže toto slovo avidjá je trochu podobné jeho anglickému překladu neznalosti, protože i v nevědomosti vidíme podobnou konstrukci. Vidíme předponu I (já), po které přicházejí tři písmena, 'gno'. Ta předpona je stejné 'gno', které vidíme ve slově gnóze. Takže to I znamená chybí, něco chybí, bez. Takže "ignorovat" je nedostatek vědomostí.

Když řekneme "ignorovat", obvykle používáme slovo ignorovat jako něco úmyslné, například "moje dítě mě velmi znervózňuje, takže ho ignoruji". To je úmyslná volba. Nicméně, když použijeme termín avidjá a nevědomost, obvykle když většina lidí studuje písma a filozofii, můžeme předpokládat, že tato neznalost znamená nedostatek svévole. Předpokládáme, že to znamená, nedostatek vzdělání, nedostatek výuky, ale ve skutečnosti se jedná o úmyslný nedostatek znalostí, a dokážeme to tím, že analyzujeme naše nynější chování.

Záměrně se vyhýbáme tomu, abychom viděli pravdu. Záměrně, úmyslně se vyhýbáme faktům. To je velmi politováníhodné, protože to skutečně prokazuje, že neznalost, avidjá, je příčinou našeho utrpení. Vyhýbáme se realitě našeho života a místo toho se držíme na sny, naděje, dobré úmysly, fantazie; vyhýbáme se pravdě, vyhýbáme se faktům. Snažíme se zakrýt to, co je jasně před naší tváří, odvrátit pozornost a nevidět podstatné fakta.

Všichni máme vlastní mechanismy, na které spoléháme, abychom se vyhnuli skutečné realitě našeho života. Každý má svůj vlastní způsob. Možná tvrdíme, že jsme příliš zaneprázdněni, možná tvrdíme, že máme příliš mnoho povinností, musíme se starat o naši rodinu, musíme šetřit nebo vydělávat peníze, musíme udělat toto, musíme udělat tamto a tak "nemáme čas", nebo možná se obhajujeme slovy, že svět je už příliš poškozen a "nic se s tím nedá dělat, je to beznadějné", nebo říkáme: "vše je v rukou božích, ne v mých."

Máme spoustu výmluv, vysvětlení, odůvodnění. Máme spoustu návyků a chování, kterým se vyhýbáme pravdě. Někteří z nás si dají tričko duchovnosti a tvrdí: snažíme se ze všech sil, jsme "duchovní" lidé. Někteří z nás si obléknou tričko politiky, obchodu a tvrdí: to oblečení, které nosíme, jsou naše snahy, náš způsob, jakým se pokoušíme přiblížit k realitě a vyřešit tajemství pravdy a života.

Někteří z nás se vyhýbají pravdě přímou účastí na různých zájmech v životě: získávají vzdělání, dosahují výsledky a úspěchy, hromadí majetek nebo chtějí zbohatnout.

Buďte k sobě čestní a upřímní a zeptejte se sami sebe na otázku: skutečně jste pochopili, že zemřete? Odráží vaše chování skutečné vědomé pochopení toho, že přijde čas smrti a nebude to podle vašeho plánu? Žijete svůj život každý den plně využívajíc příležitost žít tak, abyste se připravili na chvíli smrti? Jsou všechny vaše aktivity zaměřené na přípravu na tento nezvratný konec? Kolik času a energie ztrácíte lehkomyslným, či dokonce škodlivým chováním?

Tyto otázky se nám nelíbí, protože odhalují místa v našich životech, na které se nechceme dívat, a odhalují návyky a tendence, kterých se nechceme vzdát, ale skutečností je, že: zemřeme, je to nezbytné a stane se to nečekaně.

Kvůli tomuto jsme udělali kurz o smrti, ale je tu i další důvod. Není to jen proto, abychom jako jednotlivci mohli začít trénink na sobě v každém okamžiku, ale také proto, abychom byli připraveni transformovat náš zážitek poznání toho, co se má stát společnosti.

Tréninkem si udržujeme vědomí v takové pozici, že když přijde smrt, nebudeme se divit, nebudeme zaskočeni, budeme připraveni a schopni proměnit tuto zkušenost v něco pozitivního, místo něčeho děsivého. Je to možné. Někteří to dokázali, dá se to, ale člověk musí být vyškolen. Skutečně, musíte to trénovat, nikdo vás to nemůže naučit, protože nikdo kromě vás nevidí všechny složitosti vaší mysli.

Učíme se být schopni transformovat šok smrti transformací všech našich jiných zkušeností. Neměli bychom být nikdy ničím překvapeni, ale vždy připraveni na cokoliv.

Toto školení je opravdu velmi důležité nejen pro transformaci zážitku smrti, ale i pro transformaci zážitku života. Život nepůjde podle našeho plánu. Doufám, že slyšet to není pro vás příliš šokující. Ti o něco starší, si to začínají uvědomovat o něco víc, ale mládež má dar, nádhernou mladou naději. Možná je to trochu naivní, ale ta jim dává obrovskou energii zkusit to. Zatímco starší, kteří to zkoušeli a selhali a čelili výzvám života a nepředvídatelnosti života, se často vzdávají a jen rezignovaně pozorují svět v zoufalství.

Musíme dbát na slova našeho učitele Ježíše:

1 Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu na chrámové stavby.
2 On však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“
3 Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“
4 Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
5 Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš ‘ a svedou mnohé.
6 Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec.
7 Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech.
8 Ale to vše bude teprve začátek bolestí.
9 Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.
10 A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět;
11 povstanou lživí proroci a mnohé svedou,
12 a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.
13 Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
14 A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.
15 Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘, o níž je řeč u proroka Daniela, jak stojí na místě svatém – kdo čteš, rozuměj –
16 tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;
17 kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si něco vzal z domu;
18 a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť.
19 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
20 Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu.
21 Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude.
22 A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.
23 Tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš nebo tam,‘ nevěřte!
24 Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.
25 Hle, řekl jsem vám to předem.
26 Když vám řeknou: ‚Hle, je na poušti,‘ nevycházejte! ‚Hle, v tajných úkrytech,‘ nevěřte tomu!
27 Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.
28 Kde je mrtvola, slétnou se i supi.
29 Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.
30 Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.
31 On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.
32 Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko.
33 Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.
34 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane.
35 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
36 O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.
37 Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noeho:
38 Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu,
39 a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka.
40 Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.
41 Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.
42 Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.
43 Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu.
44 Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
45 Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je věrný a rozumný?
46 Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
47 Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
48 Když si však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde,‘
49 a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci,
50 tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší,
51 vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů. 

-  Matouš 24

K tomu, abychom probudili vědomí a vzkřísili se z utrpení, potřebujeme velmi specifický trénink.

Trénink

Tento výcvik musí být pozorný a přítomen, nepřetržitě bdělý v každém momentě, nejen jako příprava na okamžik smrti, ale i jako mechanismus, nástroj, který nám umožňuje transformovat proces života. Tato technika, tato dovednost se stává více a více důležitá, protože život je stále těžší a těžší, a nadále to tak bude pokračovat. Život nebude jednodušší. Fakta to potvrzují.

Musíme pochopit, že my nejsme mysl. Když analyzujeme vztah mezi vnímajícím a vnímaným, musíme vidět, že nejsme toto tělo. Toto je fyzické tělo, které máme všichni, a i když mezi námi existují malé rozdíly, strukturální, fyzicky a psychologicky, máme tyto základní faktory, které potřebujeme pochopit, analyzovat a studovat a do hloubky vědět, jak fungují.

Prvním je uvědomit si, že vnímající není tělo, vnímající nejsou oční bulvy, nejsou to uši, není to myšlenka. Můžete vnímat bez myšlení, můžete vnímat bez očí, bez uší, bez chuti, bez dotyku; 
vnímání stále existuje. Kořenem vnímání je Vědomí, poznání, existence, stav bytí. Toto vědomí nebo stav bytí má mnoho, mnoho stupňů, nekonečné úrovně, nejen nekonečně zužující a omezené, ale stejně tak nekonečně expanzivní a vnímavé. Naše úroveň vědomého vývoje je velmi, velmi malá, mnohem menší než předpokládáme. Vědomí je schopnější, než si dokážeme představit, ale bez tréninku nemůžeme naplnit jeho potenciál.

Sebepozorování

Tento trénink začíná zde a nyní, v této chvíli, počínaje si uvědomovat sebe sama, pozorující tělo. Sledujte vztah mezi vnímajícím a vnímaným. Tělo není vnímající, protože ho vnímáme. Navíc uvnitř těla existuje mnoho, mnoho detailů a systémů a všechny jeho funkce. Ve skutečnosti to všechno slučujeme jako "mozek", a nazýváme ho motoricko - instinktivní - sexuální mozek. Ve skutečnosti jde o centrum činnosti, které má tři hlavní části: motorické centrum, instinktivní centrum a sexuální centrum.

Jsou to tři "stroje", které fungují v těle a plní své úkoly, abychom mohli existovat. Motorické centrum nám umožňuje chodit, dělat věci, mluvit, jíst, jezdit na kole a chodit do práce. Instinktivní centrum řídí základní funkce našeho života: jíst, přežít. Sexuální centrum v nás pohání veškerou energii nejen reprodukční, ale i duchovní. Náš duchovní a sexuální život je zakořeněn v sexuálním centru.

Pokud si uvědomujeme, že jsme v těle, je to začátek uvědomování si tohoto centra, tohoto mozku: jak funguje naše tělo od lehce pozorovatelného až po těžko pozorovatelné. Je snadné sledovat chůzi, používat ruce a nohy, osvojovat si různé pozice, když stojíte a sedíte, je to velmi jednoduché, a přesto to neděláme. Obvykle nevíme, že jsme v těle. Zapomínáme na tělo a mysl je zcela rozptýlena. Sebepozorování musí zahrnovat uvědomění si těla, jeho pozorování.

Pak se naučíme pozorovat myšlenky. Nazýváme to intelektuální mozek nebo intelektuální centrum. Takže se naučte uvědomovat si, že myšlení není vnímající, a to ani proto, že můžete vnímat myšlenku. Myšlenka nevnímá. Myšlenka je koncept, není to vnímání. Myšlenka je záznam, obraz, paměť, teorie, představa.

Nyní pozorujeme dva mozky: motoricko - instinktivní - sexuální mozek a intelekt, mozek, který je v lebce. No máme toho více, protože máme i emoce, pocity, touhy, strachy a úzkosti, které nejsou nezbytně spojeny s fyzickými vjemy a nejsou výlučně spojeny s logickými myšlenkami, ale vnímáme a cítíme je v našem srdci. Takže se musíme naučit pozorovat třetí mozek, emocionální centrum.

Emocionální centrum není vnímající, stejně jako ani intelekt a ani tělo. Neberte si jen moje slova, pozorujte se. Vnímejte tato centra v sobě a začnete vidět, že vy nejste nimi. Jste ten, kdo vnímá. Vaše pravá přirozenost je hluboko uvnitř vnímání, ale vaše vnímání je zamlžené těmito třemi mozky.

Subjektivní vnímání

Vaše vnímání je neustále mlženo impulsy, které vycházejí z vašeho těla, z vašeho motoricko - instinktivní - sexuálního centra. Vaše vnímání je zamlžené impulsy, city a pocity v těle: cítíte se unavený, rozjařený, hladový, žíznivý, chcete ležet, chcete běhat, chcete jíst, nechcete toto jídlo chcete tamto jídlo, chcete mít sex, nechcete mít sex, chcete přežít, chcete zemřít. Všechny tyto impulsy vznikají téměř náhodně, chaoticky, bez jakékoli vědomé kontroly. To zahrnuje množství různých závislostí, například závislost na jídle, látkách, sexu, TV, internetu, práci, zisku, nakupování, pozornosti, atd. Také závislost na psychologických procesech, které se hluboce zakořeňují v těle. Někteří z nás jsou tak závislí na určitých formách zábavy, že závislost je v těle, protože tělo prožívá pocit, který tento druh zábavy vytváří. Například pornografie, seriály, různé sporty, velmi agresivní aktivity, jako videohry nebo soutěžní sporty, které jsou dost agresivní. Mohou nás zajímat na úrovni mysli, můžeme mít rádi pocity, které v našem srdci vytvářejí, ale závislost na nich je v těle.

Naše vnímání velmi zamlžuje také pocit, který zažíváme v mysli, teorie, pojmy. Možná nám celý život byla podsouvána myšlenka nebo filozofie, že "život je takový" a když začneme zjišťovat, že život není takový, máme konflikt. Všichni jsme vyrůstali v určité kultuře a byli vychováváni tak, abychom viděli život určitým způsobem, a když zjišťujeme, že život není takový, máme vnitřní konflikt a trpíme. Možná vám bylo řečeno, že v životě jde o to, získat manžela, dům, děti, auto, práci, úsporný balíček, a když dovršíte šedesáti let, odejít do důchodu a žít na pláži, a pokud to není podle tohoto scénáře, trpíte. Nepozorujeme to, a neuvědomujeme si, že "Trpím kvůli představě o tom, jaký má život být." Musíme pochopit, že život není představa a ani neodpovídá našim představám, je v souladu s naší karmou.

Také máme mylné domněnky a zmatené pocity v našem emocionálním centru, touhy a chutě v srdci. Rodič miluje své dítě a chce pro něj to nejlepší, chce, aby se stalo prezidentem, předsedou vlády, ale toto dítě chce jen sledovat televizi a hrát hry, nebo ve škole chce studovat něco jiného než medicínu nebo právo, a tak rodič v srdci trpí. Toto utrpení není způsobeno skutečnou povahou rodiče. Je způsobeno touhou, touhou v srdci, která obklopuje jeho vnímání vidění reality. Možná, že osud tohoto dítěte neodpovídá představě rodiče. Možná jeho osud má být něco úplně jiného a ten rodič se musí naučit nechat to dítě být.

U každého z nás se vnímání zamlžuje v srdci. Možná máme pocit, že si zasloužíme určitý typ života, určitý typ partnera, takže trpíme. Můžeme mít pocit, že od někoho potřebujeme a chceme určitou pozornost, jistý druh náklonnosti a když to nedostaneme, tak trpíme.

Řešení

Ve všech těchto případech vidíme vlastnosti, pocity ve třech mozcích, které zamlžují naše vnímání a způsobují, že nevidíme život takový, jaký je. To je základní problém, kterým trpí celé lidstvo. Můžeme to pojmenovat různé, jako nevědomost, avidjá atd.

Řešením je pozorovat tyto tři mozky, rozpoznávat rozdíl mezi vnímajícím a vnímaným, a úspěšně zřídit odlišné vnímání.

Abych to úplně objasnil... To, o čem mluvím, není teorie, kterou si máte vložit do mysli. Není to cit (víra), který si máte vybudovat v srdci. Není to pocit, který máte cítit v těle. Je to způsob vidění.

Existuje mnoho lidí, kteří studují sebepozorování a velmi dobře chápou teorii, ale nepozorují se. Existuje mnoho lidí, kteří studují sebepozorování a cítí ve svém srdci, že to chápou, ale nepozorují se. Existuje mnoho lidí, kteří studují sebepozorování a vytvářejí si fyzické návyky a tendence, o nichž se domnívají, že jsou sebepozorováním, ale nepozorují se.

Sebepozorování je činnost, která vzniká nad rámcem tří mozků. Sebepozorování je způsob vnímání. Sebepozorování je tím nejpodstatnějším tréninkem pro transformaci vašeho zážitku života a umírání.

Je tu důvod, proč dnes kladu důraz na sebepozorování. Tato přednáška není náhodná. Zmiňuji se o tom dnes při přechodu z jednoho roku do druhého, protože v pohybu je velmi mnoho energie. Celý náš svět je připraven přejít neuvěřitelnou transformací a nebude se nám to líbit. Vím, že všichni máme mnoho krásných představ a teorií o blížícím se "zlatém věku" a "možná s budoucími volbami bude všechno lepší", ale to jsou lži, které si namlouváme. Nejsme ochotni vidět základní realitu. No musíme ji vidět, protože pokud to neuděláme, naše utrpení se dramaticky zvýší.

Pokud začneme vidět sami sebe, jací skutečně jsme, prostřednictvím tohoto vnímání - ne teorie nebo pocitu, ale vnímání - můžeme také začít vidět svět kolem nás, ne takový, jaký bychom chtěli, aby byl, nebo doufáme, že by mohl být, ale takový jaký je. To má mimořádný význam. Abychom přežili těžké dny, musíme být schopni vidět s přesností, bez zasahování. Abychom přežili, musíme vidět jasně.

Abychom to úplně pochopili, abychom zcela umocnily naše vědomí a dospěli k sebepozorování, existuje další složka, která je životně důležitá.

Začneme zde: učit se být přítomen, učit se být v těle pozorující sám sebe. To může zabrat roky tréninku, protože naše návyky jsou tak hluboce zakořeněné. Toto je nejdůležitější základ. Ale to nestačí.

V této tradici mluvíme o mnoha věcech, mnoha pojmech, mnoha naukách, mnoha praktikách, ale bez tohoto nevytěžíte nic. Můžete transmutovat svoji energii kolik chcete, ale pokud nevíte, jak ji použít, nevytěžíte nic. Učíme se využívat energii směrováním pozornosti, řízením našeho vědomí od okamžiku k okamžiku.

Sebapamatování se

Sebepozorování je prvním krokem, ale na jeho umocnění, na využití znalostí, které jste jím nabyli a správně je používali, také potřebujete sebapamatování.

Můžeme říci, že sebepozorování je tak trochu zaměřována energie. Je to schopnost rozpoznat a zaznamenat, že vnímající a vnímané nejsou totéž; je tam rozdíl. Filozoficky to teď bude trochu matoucí, ale pokud to trénujete, začnete to chápat, takže se nedejte pohltit myslí v jejích různých teoriích.

To první stádium spočívá v rozpoznání rozdílu mezi vnímajícím a vnímaným. Druhé stádium je uvědomit si, že jsou to samé. Zní to protikladně, ale není, protože v druhém aspektu, v sebapamatování, si pamatujete na Boha, pamatujete si na Bytí.

Když si vzpomenete na svého Nejvnitřnějšího, když si vzpomenete na Boha, to není myšlenka v hlavě, přemýšlení a představy o tom, jaký Bůh je. Ne, to není sebapamatování.

Není to ani pocit v srdci, láska, touha, úzkost, pocit chybění, něco v srdci: "Miluji Boha". To není sebapamatování. Není to být typem člověka, který zažívá mnoho bhakti nebo oddanosti a cítí své srdce. Toto je dobré, ale to není sebapamatování.

Rovněž to není zažívání pocitů v těle, cítíc mravenčení, jako kdyby "Bůh byl tady." To není sebapamatování. To jsou pocity v těle.

Sebapamatování je vědomé, rozsáhlé uvědomování. Lze říci, že sebapamatování je uvědomění, vnímání, že absolutně všechno je Bůh. Vaše mysl to nedokáže pojímat, vaše srdce to nedokáže pojímat a ani vaše tělo, protože všechny jsou v jeho nitru. Pokud to chcete vidět, musíte se dostat nad rámec tří mozků, musíte se dostat nad rámec sebe.

Sebapamatování je rozšířené vědomí, které zahrnuje sebepozorování, obklopuje ho, posiluje, pohání.

Je mnoho studentů v gnostické tradici, v buddhistické tradici, v zenu, v taoismu, kteří se učí být přítomni, ale nikdy si nepamatují sami sebe, a tak se jejich praxe stává suchou.

Pamatovat si sám sebe znamená aktivně se zabývat vnímáním povahy vnímajícího, a tehdy začnete vidět, že to, co vnímáte, není odlišné od toho, kdo vnímá. Filozoficky to zní rozporuplně, ale empiricky ne. I věda to začíná rozpoznávat. Když studujete fyziku z posledních asi tak sto let, vše vede k tomu, co je již několik tisíc let známé v duchovních tradicích: vnímání je základem existence. To jako vnímáš, rozhoduje o všem.

Nyní i věda tvrdí, že pokud neexistuje žádný vnímající, neexistuje žádná událost. Událost je skutečná jen tehdy, když je viděna. Takže i když to může znít jako buddhismus, taoismus, Konfucius nebo Lao C', právě toto si nyní moderní věda uvědomuje. Toto prohlášení je gnóze, protože je to pravda. Váš vztah s tím, co je vnímáno, určuje vaši realitu. Vaše realita je určena povahou schopnosti vašeho vnímání. Chcete změnit vaši realitu? Pak se naučte, jak vidět jasněji.

Toto je zásadní otázka. Jak se vztahujete k tomu, co vnímáte? Ze zvyku? Naučili jsme se vztahovat pouze k tomu, co vnímáme skrze naše tři mozky, protože vnímáme skrze mlhavé zasahování našeho těla, srdce a rozumu, a nikdy jsme se nenaučili vnímat bez nich, nad jejich rámec, vědomě kontrolovat pozornost, bez zasahování.

To je to, co vás sebepozorování a sebapamatování naučí. Já vás to nemohu naučit; musíte se to naučit prostřednictvím praktických zkušeností, přes úsilí a neustále mít na paměti dělat to.

Uvedu vám příklad, co se stane, když se to naučíte.

Transformace vjemů

S tím, jak jsme nyní, s našimi současnými zvyky, když zažíváme něco těžké, tak velmi trpíme. Například, pokud někdo, koho milujeme udělá nebo řekne něco, co nás bolí, ovlivní to naše celkové vnímání, a to zejména v případě, že udělá něco proti naší vůli. Chceme, aby udělal A, B a C, a pokud neudělá nic z toho, začneme šílet, cítíme se ranění, bolí nás srdce, bolí nás tělo, jsme nervózní, nemůžeme spát, nemůžeme pracovat, naše mysl fičí o závody, "Proč to udělal, jak mi to mohl udělat, to neví, že měl udělat a, B a C, "a budeme bojovat, a hádat se.

Problém je naše vnímání. Nepozorujeme se, nepamatujeme na Božství, a nic v této situaci nevidíme tak, jak to skutečně je. Jinými slovy, nemáme porozumění, žádné skutečné pochopení toho, co se děje v tomto scénáři, tak se cítíme zranění.

Osoba schopná sebapamatování a sebepozorování bude schopná prožívat takovou situaci zcela odlišným způsobem. Může tam být bolest, protože nemusíme dostat to, co chceme. Můžeme cítit zklamání, můžeme cítit ublížení, ale zároveň budeme cítit i lásku a porozumění. Budeme chápat tu osobu, a že se to děje kvůli karmě. Bez ohledu na důvody tohoto scénáře tomu budeme rozumět. Náš úsudek nebude zamlžený našimi přáními, naší touhou někoho ovládat, ani jakýmikoli dobrými nebo špatnými záměry, které můžeme mít. S trochou sebeuvědomění jsme schopnější jednat ve prospěch druhých a sebe, protože nejsme tak zaslepeni našimi egami. Toto je velmi jednoduchý ukázkový příklad, jak můžete začít okamžitě získávat užitek z tohoto výcviku, začít transformovat své životní zkušenosti, abyste stále tolik netrpěli.

Je však důležitější dát to do kontextu společnosti jako celku. Toto školení se stává stále více důležitým. Duchovně řečeno, tento trénink je kritický, protože nerozumíme nejen naší vlastní karmě, ale ani karmě naší společnosti. To, jak se nyní máme, bereme jako samozřejmost. Všichni se domníváme, že budeme žít dalších třicet, čtyřicet, nebo šedesát let, a že za tu dobu můžeme do značné míry dělat, cokoli chceme, a že máme možnost nabývat tolik, kolik chceme, jít kamkoliv chceme a dělat, co jen chceme. Tato fantazie nemá nic společného s realitou. Je to fantazie, která nám byla vnucena naší kulturou, která se zajímá pouze o získávání více a více peněz a udržuje nás zmatených, takže nevidíme, co se skutečně děje. S tímto tréninkem začneme vidět, co se skutečně děje ve světě, a toto poznání nás vede k tomu vidět, jak můžeme pomoci změnit to.

Karma

Naše mylné představy o životě nás udržují ve stavu, ve kterém si neuvědomujeme a nerozpoznáváme nepopiratelnou skutečnost, že zemřeme. V okamžiku smrti každý skutek, který jsme provedli, se vypočte matematicky, aby se rozhodlo, co se stane s námi dál. Do této rovnice nepasují dobré úmysly, jen naše činy. Co jsme udělali nebo neudělali, nás přivádí k součtu, a tento součet nás pohání vpřed, k dalšímu scénáři, ať je jakýkoliv. Náš současný scénář byl odvozen ze souhrnu činností, kterými jsme se až dosud zabývali. Co se s námi stane ještě dnes, zítra, pozítří, bude určeno vším, co jsme dosud udělali.

Takže když to analyzujeme, víme rozpoznat tento základní stav, ve kterém nás neustále mate vnímání naší mysli, naše srdce, naše tělo. Jsme neustále manipulováni našimi pocity, obavami, pýchou, úzkostí, chlípnosti, nenasytností a chamtivostí. S tímto porozuměním můžeme snadno určit, že výsledek činností prováděných pod tímto vlivem, bude více utrpení. Chovali jsme se způsobem, který vytváří utrpení. Chovali jsme se nevědomě a žádostivě, zaměření jen na své potřeby a přání. Proto trpíme nyní, a proto budeme trpět i zítra.

Tato nahromaděná série událostí a důsledků vytváří tok energie v přírodě. Někteří lidé tomu rádi říkají "duše", myslíc si, že je to jejich skutečná identita, ale tento proud nahromaděných činností není duše; duše musí být vytvořena. V některých tradicích tomu říkají "proud myšlení". Ve skutečnosti se jedná o proud karmy, ve kterém je naše vědomí jako v pasti.

Pojďme si představit proud energie pohybující se v prostoru ve vodorovné rovině. Ten proud je naše energie. Jsou to nahromaděné skutky a důsledky všeho, co jsme kdy udělali v každém životě. To vše se zhušťuje a slučuje přesně v tomto okamžiku, právě teď. To definuje, kdo jste, kde jste, a všechno, co vás omezuje a svazuje, všechno: jaký máte typ těla, typ paměti, typ kultury, vaše zájmy, obavy, touhy, úzkosti, dovednosti. Vše, co budete mít jako "já" je opravdu jen proud energie, která se koncentruje tady a teď.

Každý chce vědět o svých minulých životech, chce jít za jinou osobou a zaplatit jí, aby se dozvěděl o svých minulých životech. Vy nemusíte. Pokud vážně zkoumáte, kdo jste nyní, a naučíte se meditovat a analyzovat, kdo jste dnes, tento meditační proces vám odhalí klíče k tomu, kým jste byli, protože to, kým jste byli, určilo to, kým jste nyní. To je docela jednoduché. Ale nakonec, my nechceme vidět pravdu o tom, kým jsme byli (stejně jako nechceme vidět pravdu o tom, kdo jsme nyní), protože jsme nebyli Jan Křtitel, Marie Magdaléna, nebo Johanka z Arku. Nebyli jsme Ježíšova sestra, matka, dcera, nebo nějaký světec. Byli jsme lidmi, jakými jsme dnes, slepí a hloupí, snad s dobrými úmysly, ale bez skutečného poznání. Udělali jsme mnoho chyb, a to je důvod, proč stále trpíme. Měli jsme hodně pýchy, a to je důvod, proč stále trpíme. Měli jsme hodně arogance a hodně hněvu, a proto stále trpíme.

Pozorujte svou mysl, své srdce, své tělo, takové jaké jsou. Toto pozorování tady a teď, pozorování toho, co se děje tady a teď, je vstupní brána, klíč, který může vyjevit vše, co v přírodě existuje, vše. Řecký věštec řekl:

Poznej sám sebe a budeš znát vesmír a jeho bohy.

Toto poznání sebe sama není teoretické, není intelektuální, není to víra, není to teorie, není to dojem. Není ve třech mozcích, je ve vědomí, je ve vnímání pravdy.

Samozřejmě, že si nepamatujeme hodně z naší pravdivé minulosti. Když si představíme proud energie, která z nás udělala to, čím jsme dnes, opravdu si až tolik nepamatujeme, je pro nás těžké si představit ten tok sil.

Dokonce je pro nás těžké si vzpomenout, i kde jsme byli před hodinou, na co přesně jsme mysleli a co jsme cítili jen před hodinou, musíme vynaložit úsilí vzpomenout si na to. "Co jsem dělal přesně před šedesáti minutami, stál jsem, seděl jsem, co jsem si myslel a cítil, co jsem dělal?" Nemůžeme si vzpomenout. Nepamatujeme si, co se stalo před třemi hodinami. Ani co jsme dělali, když tělo spalo dnes ráno. Nepamatujeme si mnoho ze včerejšku nebo z minulého týdne, nebo z minulého měsíce. Takže to je důvod, proč si nikdo nepamatuje své minulé existence. Jak si můžeme pamatovat něco, co se stalo před mnoha lety, když si neumíme vzpomenout ani na nedávné události? Máme velmi křehkou, slabou paměť z tohoto hlavního důvodu: je to proto, že nevěnujeme pozornost. Jsme rozptýleni. V každém okamžiku buď přemýšlíme o náhodných věcech a sotva mu věnujeme nějakou pozornost, nebo se vyžíváme v různých pocitech. Nebo jsme rozptylováni pocity v těle: hlad, nepohodlí, radosti, atd. Nikdy nejsme úplně přítomni, vědomi si toho, co vidíme a děláme, pozorujeme naše tři mozky a naše okolí.

V některých případech, například v šokující situaci, se naše vědomí může stát plně přítomné a vnímavé. Když se někdy děje něco opravdu neobvyklého, staneme se plně vědomými, a výsledkem je silný dojem plný detailů, na který nikdy nezapomeneme. To byl okamžik, ve kterém jsme byli skutečně bdělí. Takoví bychom měli být neustále. Někteří z nás měli takové momenty v dětství, v zdánlivě náhodných chvílích, které v nás ale zanechaly nesmazatelné dojmy.

Ale protože jsme nebyli trénovaní udržet si tento stav, usneme, hypnotizováni pocity, myšlenkami a city, a prožíváme naše životy, aniž abychom skutečně žili, přičemž nevidíme žádné souvislosti mezi naším psychickým stavem a našimi vnějšími událostmi.

Nikdy opravdu nevěnujeme pozornost. Takže, ve večerních hodinách, kdy si zrekapitulujeme náš den, máme v paměti velké mezery. Myslíme si, "Nemohu si vzpomenout, co se stalo, když jsem vystoupil z autobusu. Myslím, že jsem šel do práce. Nějak jsem se dostal do práce, protože jsem byl v práci, ale nevzpomínám si. Včera si mi volal? Nepamatuji si."

Nepamatujeme si, protože nevěnujeme pozornost. Toto je důkaz. Pokud opravdu pozorujete sami sebe a pamatujete si sami sebe, budete si pamatovat všechno dopodrobna, a bude ohromující, kolik mnoho si budete pamatovat.

Pokud si opravdu chcete pamatovat své minulé životy, pokud opravdu chcete být bdělí v astrální rovině a být schopni jít navštívit chrámy a mluvit s mistry, budete potřebovat tuto schopnost být bdělí tady a teď ve svém fyzickém těle. Pokud nemůžete být bdělí tady a teď ve svém fyzickém těle, pak nemůžete být bdělí tady a teď v páté nebo šesté dimenzi. Chcete-li být bdělí ve vnitřních světech, nejprve musíte být bdělí zde. Takže rozvíjejte tuto schopnost zde.

Bez ohledu na to, jaká rozsáhlá je naše paměť, pokud si dokážeme pamatovat jen útržky z našeho současného života, alespoň prostřednictvím analýzy tohoto toku energie můžeme začít předpokládat jeho potenciální rozmach od tohoto okamžiku. Jinými slovy, představte si tuto vodorovnou čáru. Jsme tu v této chvíli, a všechno to, co jsme kdy udělali ve všech našich předchozích životech, je ten tok energie za námi, který nás dovedl přesně k tomuto okamžiku. Kam teď půjde tato energie? Co o tom bude rozhodovat, není váš šéf, není to váš manžel, nejsou to vaše děti, není to město, kde bydlíte, nebo krajina, v níž žijete, nebo jazyk, kterým mluvíte. Jeho intenzita není určena vaším vzděláním nebo tím, kolik peněz máte v bance. Váš posun v životě nebo v evoluci je stanoven vaším vnímáním, tím, jak vidíte, co vidíte a stavem vašeho vědomí. V každém případě, není možné vést svůj směr, když nedokážete vnímat sebe a své okolí. Stejně tak vaše evoluce závisí na vaší schopnosti vidět.

Jinými slovy, pokud budete nadále takoví, jací jste vždy byli, sotva si něčeho vědomi, pouze mlácení silami života, poháněni sem a tam jako list ve větru, pak život, který máte před sebou, bude přesně stejný, s tou výjimkou, že najednou v daném okamžiku budete mrtví, ale nebudete o tom vědět, a budete jednat stejným způsobem v Limbu (limbus, předpeklí), poháněn karmickými silami všech svých předešlých činností, a vstoupíte do nové dělohy nebo budete posouván k devoluci.

To je nejpravděpodobnější výsledek pro drtivou většinu lidstva, neboť kolektivní karma celého lidstva je příliš těžká, protože celé lidstvo je podmíněno tímto způsobem: spí, je poháněno touhou, žádostivostí a pýchou, ovládané smysly a závislostí na materialismu.

To znamená, že lidstvo jako celek je na pokraji obrovské transformace. Už to začalo, a bude to ještě horší. Vím, že to nechceme vidět, že to nechceme slyšet, chceme věřit, že situace se zlepší, ale fakta ukazují něco jiného.

Pokládejme tuto pomyslnou čáru za kolektivní činnost celé rasy na této planetě, kumulaci staletí setrvačné energie. Podívejte se také na to, jak je ten proud spojen s psychickým stavem lidstva v tomto okamžiku: Kolik je chamtivosti, kolik násilí, hněvu, sexuální žádostivosti, pýchy, obžerství, závisti a strachu. Zvažte, jak těžké je najít cudnost, střídmost, trpělivost, pokoru, štěstí pro druhé, nezištnost, úctu k bohu, atd.

Podívejme se objektivně na celou planetu, a uvidíme, jak se proud energie - činů a následků -pohybuje. Jak můžete zvažovat teorii, že to bude lepší, když z měsíce na měsíc, z roku na rok, je to čím dál horší?

Nechceme, to vidět. Chceme se rozptylovat televizí, hudbou, sportem, kulturou, technologií, módou, politikou a videohrami.

Nechceme čelit základní objektivní realitě, která je, že naše utrpení se prohlubuje, chudoba se rozšiřuje, a znečištění se zhoršuje. Po celém světě je těžší a těžší získat čistou vodu, čistý vzduch a čisté jídlo. Je více válek, více otroctví, více znásilnění, násilí a zabíjení, než kdykoliv předtím.

Život na této planetě nebyl nikdy tak ohrožen tolika problémy. A zapříčinily jsme je my!

Mnozí takzvaní vědci odmítají tento názor a tvrdí, se svými teoriemi, grafy, obrázky a daty, že život na této planetě je lepší než kdykoliv, ale to, co věda odmítá dnes, přijímá zítra.

V našich srdcích, všichni víme, že lidstvo je nad propastí zkázy. Cítíme to, ale nechceme se tím zabývat.

Tento proud energie lidstva, tedy proud příčiny a následku, nese důsledky, které začínají přinášet ovoce. Důsledky se dějí; vycházejí najevo, příroda vrací údery.

Příroda vždy usiluje o rovnováhu energie v zájmu sebezáchovy. Příroda se nestará o nás. Příroda se nestará o civilizace nebo druhy, zabíjí je, aby zachovala sebe. Už se to stalo, a děje se to znovu. Jako lidstvo, jako rasa, vychýlily jsme tuto planetu z rovnováhy se všemi našimi atomovými testy, jadernými výbuchy, znečišťováním, znásilňováním půdy, poškozováním země, ničením oceánů, zabíjením životních forem po celém světě. Celou planetu jsme nakazili naší nemocí, a planeta se proti nám bouří. 

Psychologická smrt

Planeta je v jiném časovém měřítku, než jsme my. Planeta je živý organismus, vědoma bytost, která má soucit, která má lásku, ale která také koná v souladu se zákonem. Tato planeta už zničila čtyři civilizace před námi a zničí i naši. Je to jen otázka času.

Tato pomyslná čára, o které jsme mluvili, je Čára života. Končí smrtí. Vždycky to tak bylo, je i bude. Tato čára se týká našeho individuálního života. Naše tělo zemře. Tato čára se vztahuje na náš společenský život. Každá civilizace v historii zemřela, a tak to bude i s naší. Otázkou je, kdo bude připraven profitovat z té smrti, transformovat tu smrt vědomě a využít ji ve prospěch všech?

Dokonce i Ježíš zemřel, aby se vzkřísil. Buddha zemřel, aby se vzkřísil. Každý velký mistr umírá, aby vzkřísil ducha. Lidstvo musí zemřít, aby nastal nový věk, aby se narodilo nové lidstvo. Nemůže jít vpřed s veškerou svou pýchou, hněvem a chlípnosti. Lidstvo v současném stavu je groteskní tvor. Lidstvo je spoutáno nečistotami, které nemohou stoupat k nebi, a jediný způsob, jak odstranit tyto nečistoty je přes smrt. Pastýř, který se stará o stádo zabije zvíře, které je napadené infekčním, škodlivým onemocněním, protože to jedno nemocné zvíře může zabít celé stádo. Lidstvo je nemocné zvíře, a nemůže být dovoleno, aby nakazilo ostatní v našem galaktickém pásmu.

Nemoc je psychologická. Naše nemoc je naše pýcha, chlípnost, chamtivost, žravost, závist, lenost, lakomství, atd.

Jako jednotlivci, máme na výběr: můžeme se angažovat na té smrti vědomě, dobrovolně, aktivně se zabývat zabíjením ega v sobě, pronásledovat svůj hněv a zabíjet ho, pronásledovat svou pýchu a odstraňovat ji, pronásledovat svou chlípnost a vymýtit ji. Můžeme se vědomě rozhodnout udělat to. To je psychologická smrt, a prostřednictvím této psychologické smrti přijde psychologické vzkříšení: narodí se duše, narodí se duch, narodí se mistr, Buddha, anděl. Jediný způsob, jak se stát Buddhou, mistrem nebo andělem je přes psychologickou smrt. To je důvod, proč ve všech velkých příbězích všichni velcí mistři zemřou. Jsou stětí, jsou ukřižování, oni se obětují ve prospěch všech.

Bohužel, lidstvo se nechce vzdát ega. Lidstvo si chce vzít ego do nebe, a jít do nebe s veškerou svou chlípnosti, hněvem a pýchou, ale to se nikdy nestane, to nejde. Jediný způsob, jak se dostat do vyšších úrovní, je nechat ty aspekty naší psychiky zemřít.

Příroda se podílí tím, že pomáhá řešit naši karmu, že nám pomáhá trpět, abychom mohli zaplatit to, co dlužíme.

"Žádný člověk nezná hodinu záchrany Otce," ale ta hodina přijde.

Potom tato planeta projde velkou proměnou. V nadcházejících dnech, každý z nás bude svědkem mnoha bolestných věcí. Zažijeme události, jaké nikdo nikdy předtím neviděl.

Máme na výběr. Můžeme se tomu vyhýbat a strkat hlavu do písku, sledovat televizi a politické diskuse a zůstat při závislosti na frivolních materialistických věcech, nebo se můžeme učit transformovat zkušenosti, poznávat a měnit.

Je velmi pravděpodobné, že v následujících dnech se naše životy dramaticky změní, a život v pohodlí a jednoduchosti, po kterém jsme toužili, nám bude odepřen.

Je vysoce pravděpodobné, že pohodlí a spokojenost, které máme den za dnem, bude pryč, a my budeme muset trpět, bojovat, jen abychom vystačili.

V tomto procesu, máme na výběr. Budeme to zvládat sami pod vedením našich zvyků a vad, nebo pod vedením božství?

Toto školení, které jsem vám vysvětloval - o sebepozorování a sebapamatování se - má nadřazený význam, protože je branou k rozvoji skutečného duchovního života. Vstupní brána ke skutečnému duchovnímu pokroku není v budoucnosti. Není na pomyslné čáře života zrychlená od tohoto okamžiku. Váš duchovní pokrok není v budoucnosti, nebude k dispozici zítra, není možný po dokončení vašeho velkého projektu, není možný po získání diplomu nebo po svatbě. Vaše duchovní budoucnost není v budoucnosti. Vaše duchovní budoucnost nebude nalezena potom, jak najdete dobrou školu nebo kostel, do kterého budete chodit, nebo po přečtení té dobré knihy, nebo poté, když získáte tu či tamtu schopnost v meditaci nebo sebapamatování. Není to někde v budoucnosti.

Vstupní brána k duchovnímu pokroku je tady a teď, právě teď, a vždy to bude tady a teď. Nikdy to nebude v budoucnosti. Nikdy to nebude záviset na jakýchkoli vnějších okolnostech. Vždy to závisí na stavu bytí právě teď. Váš stav vědomí určuje váš duchovní život.

Vy rozhodujete o svém životě

Vy rozhodujete, v tomto okamžiku, zda budete klamáni svými myšlenkami, svými city, pocity a impulsy v těle. Výběr je na vás.

Je to volba. Když se rozhodnete sednout si a být hypnotizován televizí nebo monitorem počítače, zvolili jste si být hypnotizován.

Když se rozhodnete prožívat strach z budoucnosti a poddávat se mu a sužujete se tím, co se stane, tak jste si vybrali ten strach a oblékli se do něj.

Když silně toužíte po hmotném zabezpečení, po bohatství, po pocitu bezpečí, tak jste si vybrali sebeklam a omotali se jím, rozhodli jste se, že budete usnutí.

Vstupem do skutečného duchovního života je rozhodnutí být svobodný. To je volba. Je to volba, kterou děláte tady a teď neustále; být svobodný, osvobodit své srdce, mysl a tělo od vnitřního a vnějšího klamu.

Můžete si vybrat, s vaší vědomou vůlí, zda bude vaše vnímání svobodné nebo uvězněno. Je to jen na vás.

V každém okamžiku si můžete vybrat, jak reagovat. Pokud budete pokračovat podle zvyku, spící, pak vaše čára života bude i nadále proudit směrem dolů k utrpení. Ale pokud se rozhodnete vědomě reagovat, transformovat prožívání každého okamžiku s citlivým vědomím, můžete snadno reagovat na každou výzvu s tím nejlepším ze sebe.

V těžkých časech, ti, kteří jsou si vědomi sebe, budou schopni reagovat s tím nejlepším ze sebe. Naopak, v těžkých časech, ti, kteří jsou spící, dramaticky prohloubí své utrpení.

Učte se nyní, v každé situaci, být bdělí, rozhodněte se reagovat vědomě, se svými nejlepšími vlastnostmi. Takto se můžete připravit na těžké časy, které přijdou. Začněte nyní čelit obtížím s trpělivostí, přijímáním a pokorou, ať jste připraveni na své budoucí problémy.

Ten, kdo má vědomí uvězněné, je jako každý z nás. Ta osoba trpí, protože je v kleci svého strachu, hněvu, pýchy, chtíče, závisti a chamtivosti, a to je všechno, co ví.

Ten, kdo se rozhodne být svobodný, odmítá být spoután nějakou myšlenkou, nějakým pocitem, nějakými obavami, nějakou senzací, a místo toho je pozoruje, nebojuje s nimi, neodolává jim ani si je nedopřává, ale je v rovnováze, při vědomí, uvědomen, nereaktivní, pozorující, souvislí. Ta osoba zažívá něco zcela jiného, ​​protože zažívá skutečnou povahu času, realitu času, tuto čáru času, protože ve skutečnosti ta čára neexistuje.

Ten "čas", ze kterého si všichni děláme starosti, "nemám dostatek času, mám málo času", je iluze. Všichni si myslíme, "Mám jen tolik času na vybudování mé duše, k vytvoření solárních těl, mám jen tolik času, dokud umřu." Vy nevíte, kolik máte času. "Mám jen tolik času, abych získal titul, a šel na vysokou školu, a opatřil si dům a ženu, a loď, a auto, vybudoval si kariéru, byl slavný." To je iluze.

Vertikální cesta

Čas není reálný. Čas je způsob vnímání, který má kořeny v touze. Ten, kdo opravdu pozoruje sebe a pamatuje si sebe, uniká času. Jinými slovy, otevře dveře k vertikální cestě. Vertikální cesta se vynoří z tohoto okamžiku, právě teď. Nebude to v budoucnosti. 

Vertikální cesta je cesta Bytí, cesta vědomí. Ta cesta vede dvěma směry: nahoru a dolů.

Naučte se pozorovat sami sebe, být v přítomném okamžiku, být ve svém těle, být tady a teď, pozorovat myšlenky, ale neoddávat se jim ani jim nevzdorovat, pozorovat emoce a neoddávat se jim ani je nepotlačovat, a sledovat pocity v těle, a nebýt jimi poháněn ani se jim nevyhýbat. Jinými slovy, můžete dosáhnout Tao, být ve středu, na střední cestě mezi averzí a touhou, ani netoužit ani se nevyhýbat ani nehonit ani neutíkat, ale prostě být. Když se to naučíte, skutečně se naučíte pozorovat tři mozky objektivně a nebýt jejich obětí, nenechat se jimi řídit, tak vaše myšlenky a vaše pocity budou přicházet a odcházet. Když jste si vědomi sebe a někdo vám řekne hanlivé slovo, můžete cítit bolest ve svém srdci, ale nereagujte; sledujte bolest jak vzniká a pak pomine, a pak, je to jako by se nic nestalo, protože jste se tomu nepoddali, nereagovali jste na to, nevrátili jste mu to aby pocítil, co jste cítili vy. Jinými slovy, pochopili jste. Zůstáváte klidní. Tímto způsobem, posilujete své vědomí a bráníte vzniku škodlivých následků. Získáváte moudrost a zkušenost. Učíte se.

Totéž je možné s pocity v těle. Můžete mít pocit nutkání k orgasmu, ale vědomi si sebe sama, neoddáte se tomu, a ten pocit zmizí a vy už to víc nechcete; něco jste pochopili. Pocit, myšlenka a cit jsou pomíjivé. Opravdu, v konečném důsledku neexistují. To, co skutečně existuje, je vnímající. To je naše skutečná podstata: vědomí, které vidí. Když zahalíme naše vědomí fascinací z jakéhokoli pocitu, odsuzujeme ho k utrpení.

Přišli jsme o poznání naší pravé přirozenosti, protože (například) chopíme se falešného pocitu sebe, definovaného pocitem bezpečí v naší mysli, chtěním od lidí, aby na nás mysleli určitým způsobem, a myslíc na sebe určitým způsobem tak, abychom byli v bezpečí. Nebo chceme pocit jistoty v srdci, ať máme určitý pocit, že všechno bude v pořádku. Nebo se chopíme pocitu jistoty v těle, že dostaneme vjemy, které chceme. To je vše lež, protože to všechno zemře.

Názory lidí na nás se budou měnit jako počasí. Proč se spoléhat na něco, co je nespolehlivé?

Nemůžeme spoléhat na to, jak se cítíme, protože naše pocity se mění jako počasí. Nemůžeme se spoléhat na pocity, nemůžeme se spoléhat na dům, auto, manžela, vzdělání, nemůžeme se spoléhat na prezidenta, premiéra, krále, královnu, nebo kněze. Nemůžeme spoléhat na něco z venku, protože to vše je dočasné a podléhající karmě a vše pomine. Nemůžete se spoléhat na peníze v bance; nemůžete se spoléhat na své děti, na své rodiče, na své přátele. Nemůžete spoléhat na cokoliv, kdekoliv, jen na jedno místo, vaši pravou přirozenost, kterou je vnímání, kterou je Bytí.

Naučit se to nyní vám velmi pomůže v následujících měsících a letech, protože lidstvo bude hodně trpět. Všechny tyto hry, které lidstvo hraje s politikou a médii a penězi budou odhaleny jaké jsou: bezvýsledné, k ničemu, nestálé, a nespolehlivé.

Trpíme, protože spoléháme na nespolehlivé věci. Každý z nás se chce spoléhat na peníze v bance, náš politický systém, náš vzdělávací systém, naše děti, naše rodiny. Dříve či později, všechny pominou a v okamžiku, kdy jsou nám vzaty, velmi trpíme, naší vlastní vinou, protože jsme investovali náš pocit jistoty do těchto věcí. Rozhodli jsme se pro ty věci, aby nám dávali pocit jistoty, a to byla chyba.

Proces přiblížení se tomuto učení je uvědomit si to. Nedávat svou důvěru a víru do věcí, kterým se nedá věřit, a které nepřetrvávají, ale investovat svůj čas a energii a svého ducha a vědomí do něčeho věčného a trvalého, a to je vědomí: vnímající, který je uvnitř.

Dva směry

Proč je to tak důležité? Je to proto, že tato čára, vertikální cesta, pokračuje dvěma směry. Od této chvíle, když mluvíme o čase a o energii, všichni si vybíráme, jak využijeme svou energii, jak využijeme své vědomí, jak budeme věnovat pozornost.

Když se oblékneme do své hrdosti, a cítíme sami sebe: "Jsem dobrý" nebo "Jsem špatný", tak jsme se rozhodli investovat svou energii do té hrdosti. Rozhodli jsme se být hypnotizován, rozhodli jsme se spát. Jinými slovy, jsme se posunuly dolů svislou cestou, protože jsme uvěznili vědomí do falešné entity.

Když se oddáváme pocitem sexuální žádostivosti, vkládáme vědomí do zvířecí touhy, ve které zůstaneme uvězněni, a sestupujeme dolů vertikální cestou.

Totéž platí i o závisti. Když vidíme, co má někdo jiný, chceme to. Investujeme energii do závisti a vězníme vědomí v ní, a potom, ta závist nás bude pronásledovat s myšlenkami a podněty, jako "Pamatuješ si na tu věc, co si tak velmi chtěl? Pamatuješ? Že to opravdu chceš? Opravdu to chcete. Nyní budete muset najít práci, nebo jít vydělávat peníze nebo získat peníze od někoho, abyste získali tu věc, kterou chcete." Ta touha vás neustále podněcuje. Myslíme si, že nás učiní šťastnými a dá nám jistotu, ale mýlíme se. Čím dříve si to začneme uvědomovat, tím dříve se začne měnit naše utrpení.

Pokaždé, když se oddáváme těmto touhám, sestupujeme dolů vertikální cestou, klesáme, a to je důvod, proč celé lidstvo upadá. Abychom stoupaly, musíme osvobodit vědomí od všech druhů touhy: všech druhů. Nebýt vázán žádnou touhou. Nebýt vázán hněvem, pýchou, chlípnosti, leností, obžerstvím, chamtivostí, závistí, strachem.

Kdo je schopen to dosáhnout, osvobozuje vědomí od ega. Znovu nabývá svou duši, zachraňuje ji od propasti.

Trénujeme si to od okamžiku k okamžiku, ze dne na den, a to prostřednictvím každodenních zážitků.

Když nás někdo kritizuje, musíme si uvědomovat a ptát se sami sebe: "Poddávám se tomuto hněvu? Nebo chápu kritiku? Možná mluví dobře, možná to, co řekl, je pravda. Pokud tomu tak není, tak proč bych se měl rozčilovat? Protože to není pravda? Pokud je to pravda, pak zachováme stejný postoj: Proč bych se měl rozčilovat? Protože je to pravda?" Takže pokud jste naštvaní, bojujete proti realitě, něco popíráte, něčemu se vyhýbáte.

Když jste naštvaní, něco ve vaší mysli je v rozporu s realitou. S cílem vyřešit bolesti, vždy se snažíme změnit vnějšek, a vždy selžeme. Ta základní podstata každého problému se nachází v našem vnímání, uvnitř.

Pokud vím, kdo jsem, a vím, co jsem udělal, a já jsem udělal správnou věc, nikdo na světě nemůže říct, že jsem udělal špatnou věc a nebudu se starat, vůbec mi to nebude vadit, protože vím v mém vědomí, že jsem udělal správnou věc, a nikdo mi to nemůže vzít.

Víra v Boha

To je původnost vědomí, Bytí. To je druh jistoty a klidu, se kterým musíme čelit tomu, co se blíží. Budou války, bude smrt, a budou katastrofy. Tento svět se změní, dřív než později.

Očistěte mysl od iluze, že se věci zlepší. Nehledejte v budoucnu něco, co neexistuje. Podívejte se na sebe, tady a teď. Analyzujte, kdo skutečně jste a změňte se k lepšímu. Naučte se znát své Bytí.

Ať se stane cokoliv, ať už je to u vás doma nebo na ulici, nebo v sousední zemi, můžete to zvládnout, pokud si pamatujete Sebe. Pokud zapomenete na své Bytí, budete hodně trpět. Ale pokud si pamatujete na své Bytí a důvěřujete mu, pokud víte být přítomen tady a teď, a nedáváte mysl do budoucna nebo minulosti, neztotožňuje se svými touhami a obavami, svými chutěmi a touhami, ale jste tady a teď, posloucháte svou intuici, dá se vám pomoci, poradíte si. Můžete přežít.

Dám vám příklad. V případě, že se stane dramatická situace a někdo se strašně zraní a dav lidí kolem této osoby je v úplném stavu paniky, jak mohou pomoci té osobě, když jsou celí vystrašení, bojí se a panikaří? Nikdo nebude mít chladnou hlavu, a je dobrá šance, že ta osoba zemře nebo její utrpení se ještě zhorší. Aby se dalo napomoci tomu trpícímu člověku, musí tam být někdo, kdo se neztotožňuje, kdo není emočně zapojen, kdo se nebojí, ale je schopen zachovat klid, je zručný a problém vyřeší.

Stejně tak, je to třeba, abychom se vypořádali s naším životem. Pokud je naše mysl zmatená, rozporuplná, a uvězněna v touze po bezpečí, bohatství, slávě, útěku, budeme v rozporu a nebudeme schopni vidět realitu takovou, jaká je. Nebudeme schopni řešit své problémy. Trpíme tím právě teď. Všichni máme problémy, které nemůžeme vyřešit, protože naše mysl je v rozporu, protože se ztotožňujeme se svými problémy. Kdybychom se naučili být neztotožněný, přijmout to, co nám Bůh dává, a pracovat pro to, co si zasloužíme, pak bychom tento problém ani toto utrpení neměli.

A proto, v nadcházejících dnech, budeme potřebovat schopnost zůstat vyrovnaný, dokud čelíme strašlivé nepřízni osudu. Vyrovnanost je vlastnost svobodného vědomí. Jen vyrovnaný člověk bude schopen řídit síly, které budou v pohybu.

Práva Canchorrity

Bůh dává záruku všem těm, kteří věrně slouží svému Nejvnitřnějšímu, a ta záruka je uvedena v každém náboženství pod různými jmény. Samael Aun Weor ji nazval právo Canchorrity. Toto právo je také v evangeliích a je vysvětleno Ježíšem.

Tato práva jsou také vysvětleny v tantře velkým mistrem Padmasambhavom.

Bez ohledu na to, jaké špatné to může být, a to i v případě, že celý svět by se ponořil do války, nemoci, hladovění a utrpení, ti, kteří si skutečně závazně plní své povinnosti vůči Nejvnitřnějšímu, budou vždy chráněni a budou mít základní životní potřeby: jídlo, oblečení a přístřeší. Možná nebudete mít luxusní auto, připojení k internetu, elektřinu, ale budete mít možnost pokračovat ve své duchovní práci, a ve skutečnosti, to je vše, co potřebujete. Samozřejmě, abyste to získali, abyste si to zasloužili, abyste dostali toto právo, musíte přiložit ruku k dílu. Musíte být věrný svému Nejvnitřnějšímu, vaší Božské Matce, což znamená, že musíte denně pracovat na vysvobození své mysli z klece a prokázat svou věrnost Bohu.

Musíme opustit své bezvěrné návyky. Skutečně, nemáme víru. Dáme si závazek a o minutu ho porušíme. Všichni to děláme, neustále. Pokud chceme získat práva Canchorrity, musíme se stát věřícími, zásadovými, odevzdanými, neochvějnými, vyrovnanými.

Otázky a odpovědi

Otázka: Vzhledem k tomu, že karma není pevně stanovena, v buddhistické tradici mají praktiky odstraňování karmy. Má gnostická tradice postupy, jako je tento?

Instruktor: Ano, protože karma není trvalá, v mnoha tradicích se dělají postupy s cílem uvolnit karmu, jako například v buddhismu mají mnoho manter, rituálů, poklon a jiných druhů cvičení. I v hinduismu jsou cvičení, která se dávají studentům, aby pracovali na karmě.

Základem těchto cvičení je vést studenty k výkonu činnosti, která není sobecká. Bohužel, máme tendenci zapojovat se do všech našich aktivit velmi sobeckým způsobem. Například praktikantovi v buddhismu, který se učí dělat poklony, je dáno cvičení dělat určitý cyklus poklon každý den. Je mu to dáno proto, aby zapojením se do této činnosti, očistil určité typy karmy, a všechno jsou to účinné, dobré cvičení, ale nejsou hluboké. Nepronikají do hloubky mysli. Příčiny našeho utrpení jsou hluboko v mysli. Aby bylo možné změnit utrpení, budete muset změnit chování, které ho způsobuje, a nelze změnit toto chování, pokud jej nerozeznáte a nepochopíte.

Bylo by to něco jako mít hluboko rozsáhlou rakovinu a brát aspirin. Aspirin může pomoci, i léky proti bolesti vám mohou trochu pomoci, ale nemohou léčit příčinu onemocnění. V gnózi se zaměřujeme na vyléčení onemocnění. Abychom vyléčili naši karmu, musíme očistit mysl od všech svých nemocí a je jen jeden způsob, jak to udělat, a to prostřednictvím hlubokého zkoumání v meditaci.

Přece jen, máme mnoho postupů, které nám pomáhají vypořádat se s naší karmou.

Otázka: Rád bych reagoval na to, co jste řekl, že neexistuje čas, že pro Nejvnitřnějšího je všechno bezčasové. Takže podle Nejvnitřnějšího žijeme všechny naše životy současně, vše se děje najednou. A tedy pro Nejvnitřnějšího, když je něco pochopeno na této úrovni, je to také pochopeno v minulém životě i v příštím životě, protože se sbíhají. Neví tedy nějak, co se stane, protože je bezčasovost?

Instruktor: To je zajímavá otázka. Odpovím na otázku o čase a jejího vztahu k Bytí: Musíme pochopit, co Einstein vysvětlil velmi povrchním způsobem, a to je to, že čas je relativní, a vždy je ve vztahu k vesmíru. To je důvod, proč ve vědě nemluvíme o čase jako o samostatném subjektu, mluvíme o časoprostoru. Nemůžete oddělit prostor od času.

Úhel pohledu Bytí je velmi odlišný od našeho úhlu pohledu, protože Bytí je mimo omezení časoprostoru, ve kterém jsme my teď. Bytí je tady, ale my si to neuvědomujeme, přesto Bytí si je velmi dobře vědomo nás. Kromě toho, co se děje v jiných částech Bytí nám není známo, protože jsme tak silně spící. K tomu, abychom získali poznání, musíme se probudit.

Ten proces probouzení začne odhalovat nadčasovost Bytí. Také začne odhalovat, jak se dá poznat minulost a budoucnost. Z toho vyplývá, že tím, že utečete za hranice času, můžete vidět minulost, můžete také vidět budoucnost. Je velká flexibilita či pomíjivost a relativita v povaze tohoto vnímání, ale to nám vysvětluje, jak to, že máme jisté proroctví, jak víme, že určité věci se budou dít.

Všechny velké písma předpovídají časy konce a v souvislosti s touto dnešní přednáškou máme 24. kapitolu z knihy Matouše, výše uvedeného, ​​v níž Ježíš vysvětluje jeho slovy to, co jsem vám já vysvětlil v přednášce. To, co vysvětlil je, že vše, co vidíme, bude zničeno, a my nevíme kdy, ale víme, že se to stane, a pokud jste spící, pokud se rozptylujete svými frivolními aktivitami, nebudete ve střehu a budete trpět následky. To je opravdu syntéza toho, co ta kapitola říká. Ježíš říká, věnujte pozornost, buďte přítomni, pracujte na sobě, má se to stát.

Stejně tak jsme měli mnoho další výuky o této záležitosti, například od mistrů, které jsem již zmínil, jak Samael Aun Weor a Padmasambhava. Oba prorokovali. Jejich proroctví se už jdou naplnit! Děje se to. Podobně mnoho dalších učitelů a instruktorů v této i v jiných tradicích viděli, že tyto události se stanou, a to právě proto, že jsou zapojeni do práce, kterou se podílejí na útěku za hranice mysli, která je hranicí času, a skrze to získali vnímání reality. Součástí toho je, že mají schopnost vidět, co přijde.

Otázka: Největší překážkou pro mě byla neschopnost souhlasit s tvrzením: "Jsme v extrémním utrpení." Proč mám pocit, že náš život tady je požehnáním a já nevím přestat cítit dík a uznání? Můžete mi pomoci to sladit?

Instruktor: To je krásná otázka, pocit vděčnosti, a že život je krásný, je skvělá ctnost. Skutečně bychom se měli cítit velmi vděční za tyto chvíle. Život je vzácný dar a my ho musíme plně využít. Musíme za něj být vděční. Upřímně, popravdě řečeno, dostali jsme neuvěřitelné prodloužení v těchto časech. Upřímně řečeno, už mělo dojít k třetí světové válce. Mělo se to už stát, ale nestalo se. To je dar od bohů. Existují bytosti, které za nás velmi tvrdě pracují za účelem prodloužení této doby, aby ti z nás, kteří vážně věnují značné úsilí, ji mohli plně využít, protože jakmile nastane válka, bude nesmírně obtížné pracovat. Náš čas, naše energie, naše zdroje budou mnohem omezenější. Takže, měli bychom být velmi vděční. Měli bychom plně využít okamžiky, které máme a pracovat. Měli bychom být vděční, a měli bychom prokázat vděčnost tím, že vážně na sobě pracujeme a pomáhat druhým, aby dělali totéž.

Pokud jde o utrpení, pochopte, že dokud ze zkušenosti nepoznáme Boha, trpíme. Jsme v extrémním utrpení, protože prostřednictvím našich chybných kroků jsme se oddělili od naší pravé přirozenosti. Skutečně nemáme pochopení reality naší situace.

Otázka: Mluvil jste o Tao a střední cestě, vždy se dívat vlevo, vždy se dívat vpravo. Je pak klíčem, když jde o odstranění ega, dělat to s klidem? Není jít dolů, a připustit, že máte tyto problémy, není to něco jako jít na jednu nebo na druhou stranu?

Instruktor: K dosažení opravdové vyrovnanosti mysli, skutečné vyrovnanosti v meditaci, musíte uniknout všem formám duality. Mysl nebo intelekt je velmi dualistický a porovnává možnost A a možnost B, protiklady. Takže mysl či rozum říká: "No, pokud je klid na jedné straně, musí být chaos na druhé straně." To je intelektuální vnímání, ale to je ve skutečnosti neopodstatněné. Co je to, co umožňuje oběma z nich existovat? Co je to, co poskytuje základ pro existenci té duality? Jedná se o Tao, a to je nad rámec obou extrémů. Takže to je to, co se musí zažít v meditaci. Nejedná se o koncept, je to zážitek. Jediný způsob, jak to lze zažít, je vyprostit se z tohoto procesu srovnávání protikladů. Když mysl dosáhne stav odpočinku, pak můžete zažít ten stav neduality. Dokud se mysl zabývá porovnáváním a protiklady, snaží se chápat intelektuálně, nemůže to uchopit.

Ve skutečnosti, proces meditace se netýká mysli. To nemá co do činění s rozumem. Je to opravdu o tom vidět, co je nad rozumem. Taková malá rada, kterou jsem jednou dostal a chci se o ni podělit se studenty je: pokud opravdu chcete pochopit co je meditace, pokuste se zjistit, co je mezi těmito myšlenkami. Podívejte se mezi ně. Místo soustředění se na myšlenky a na jejich obsah, co se děje mezi těmi myšlenkami? Právě v těchto mezerách můžete najít odpověď na svou otázku. Můžete to udělat jen skrze meditaci, ne přes intelektuální analýzu.

Otázka: Práva, o kterých jste se zmínil, kde se mohu dozvědět více o těchto práv?

Instruktor: Řekl jsem už asi všechno, co se dalo říct. O právech Canchorrity se mluví v evangeliích, v kázání na hoře, když Ježíš říká:

Pozorujte lilie na poli, ptáci ve vzduchu.

Samael Aun Weor vysvětluje práva Canchorrity v mnoha knihách, například v Kristově vůli.

Otázka: Vždy se mluví o tom, jak získat ctnost z učení a pochopení ega. Takže jsme vlastně… nevím, jestli se to dá nazvat dualismus, ale je to analýza, tak, jak bychom měli jednat v této situaci. Je tam analýza, můžeme to tak nazvat?

Instruktor: Musíme analyzovat naše chování a analyzovat ego, ale to, co v konečném důsledku je třeba udělat, je nezůstat zmatení procesem analýzy. V procesu analýzy, co se může stát se studenty je, že se zachytí v termínech a strukturách své analýzy a začnou přemýšlet, "Co je já, co je vlastní osobnost, jsem toto, jsem tamto." Pokus o odpověď na tyto otázky může vést k rozporu, protože v konečném důsledku, my jsme vnímající, my jsme proces pozorování; můžete tomu dát označení a popisy, jaké chcete, ale to všechno je intelektuální, filozofické, je to všechno pára a prach.

Pravý způsob, jak pochopit ego je vidět ho takové jaké je, a ne co říká naše analýza, ne názvy a označení, které mu dáváme v mysli a ne pocity, které máme v srdci, nebo, jak ho vnímáme v těle. Je třeba vidět, jak to je; vykoupení přichází skrze vnímání. Proces vnímání není duální, je celistvý. Může vidět dualitu, a může vidět mimo duality, a to je důvod, proč používáme různé nástroje, protože různé nástroje platí v různých souvislostech.

Pro mysl je praxe matoucí. Pro studenty je to matoucí, protože to zní, že si protiřečíme. Na jedné straně říkáme, "oddělte pozorovatele od pozorovaného" a na druhé straně říkáme, "není žádný rozdíl mezi těmito dvěma." V konečném důsledku jde o to, že nikdy to nemůžeme pochopit rozumem. Rozum nikdy nemůže nic pochopit; vše, co může udělat, je porovnávat. Není to nástroj chápání.

Pochopení lze získat pouze přes srdce, to jest, když jsme vědomi, uvědomělí. Takže když s probuzeným vědomím něco spatříme, tak to vidíme takové, jaké to je ve skutečnosti a okamžitě to pochopíme v srdci a dojde nám to. Jednoduše něco se stane, prostě to víte. Nedokážete to sice vysvětlit, ale víte, že je to tak. A pokud se to náhodou pokusíte vysvětlit, tak to nebude dávat žádný smysl.

Pochopení je takové. Je v srdci. Není v emocionálním mozku, a to je další rozdíl. Když mluvíme o emocionálním mozku, mluvíme o třech mozcích a ty mají úrovně, zejména v mysli a v srdci. Naše srdce a intelekt nyní zažíváme tak, že jsou zcela v kleci subjektivity, s pocitem sebe, který máme, v egu. Pokud se naučíme probudit vědomí a naučit se používat nástroj vědomí bez ega, můžete také začít zažívat vyšší aspekty intelektuálních a emocionálních center. Vyšší aspekty jsou spojeny s duchem, s naší božskou duší. To jsou formy myšlenek a emocí, které nemají pocit sebe, jak máme my tady a teď. Je to jiné, je to vedení, je to poznání, může to být myšlenka, může to být pocit, ale není to pozemské, není to sobecké, nemá to vaše jméno a vaše touhy a přání. Je to něco jiného, ​​je to tajemné a je to krásné. Je to něco, co jsme mívali všichni, ale jsme to ztratili.

Otázka: Jak můžeme přistoupit k sexuální aktivitě bez touhy?

Instruktor: K sexuální aktivitě musíme přistupovat takoví, jací jsme nyní, a učit se o ní. Jediný způsob, jak můžete přistupovat k sexu bez touhy je, když už nemáte žádnou touhu, a ten stav dosáhnete, pouze pokud byla veškerá touha pochopena, a dosáhnout tuto úroveň je dlouhá cesta. Právě teď máme hodně touhy, tak přistupme k sexualitě a pozorujme se, takoví jací jsme, a naučme se ji ovládat a chápat, nenechat touhu ovládat nás, ale ovládat touhu a začít ji chápat a odstraňovat, rozumět jí. To je jediná cesta. Existuje mnoho lidí, kteří tvrdí, že k sexu musíte přistupovat bez touhy, ale to je nemožné, pokud máte stále touhu. Jsme sžíraný touhou. Jsme v ní uvězněni. Nemáme jinou možnost, než se s tím vyrovnat.

Toto platí při každém defektu / slabosti. Jak chodíte do práce bez hrdosti? Jak chodíte nakupovat do obchodu bez závisti? Jak se vám jde do toho bohatého sousedství bez závisti? Nemůžete, protože máte spoustu závisti, máte hodně pýchy, máte hodně hněvu, takže raději než se snažit být co nejste, buďte k sobě upřímní, a vyrovnejte se s tím. Nepotlačujte to v sobě, nevyhýbejte se tomu, ale podívejte se na to a pochopte to. Podívejte se pozorně a vnímejte, co to je. Podívejte se, jak to funguje, jak se to chová. Podívejte se, jak vás to nutí jednat určitým způsobem, a podívejte se na důsledky těchto činů. Pýcha způsobuje utrpení. Chlípnost způsobuje utrpení. Závist, obžerství, chamtivost a lenost tyto všechny zapříčiňují utrpení, ale nikdy to nepochopíte, dokud to zůstane na úrovni mysli nebo jako víra. Budete tomu rozumět jen tehdy, když to uvidíte v akci v sobě.

Jak jsem uvedl, i když momenty, které přicházejí, budou velmi těžké a bolestivé, a my si opravdu, upřímně přejeme, aby byl jiný způsob, i tak se to stane. Takže, když se to stane, učme se. Je smutné říci to, ale pravda tohoto lidstva je, že opravdu se učíme pouze tehdy, když trpíme. Je smutné, že jsme tak hluboko klesly/upadly, ale je to pravda. Pokud dostáváme to, co chceme, nenaučíme se nic, chceme jen nadále dostávat to, co chceme. Teprve když dostaneme úder, si uvědomíme, "Opravdu jsem to neměl dělat." Když jsme zranění a krvácíme, trpíme, uvědomujeme si, "To byla hloupost, co jsem udělal." Jedině tehdy dostáváme vyučenou. Bohužel, většina lidstva se bude učit tímto způsobem, protože jsme zašli tak daleko. Takže, když se stanou tyto události, Poučme se z nich.

Když vidíte lidi trpět, neodvracejte se. Učte se, protože byste se snadno mohli ocitnout v jejich kůži. Každý den slyšíme ve zprávách o lidech, kteří trpí hroznýma věcmi, a my to jen odbijeme. Kdybychom si byli opravdu vědomi našeho okamžiku v čase a prostoru, kdybychom skutečně byli přítomni a vědomi si toho, co se děje na této planetě, každý z nás by byl v slzách, byli bychom v slzách, protože všichni lidé, kteří trpí teď, jsou lidé, se kterými jsme dříve byly ve vztahu.

Když pochopíte vědu a pochopíte cykly převtělování, pochopíte, že matematicky je zcela logické, že po mnoho našich životů jsme měli mnoho rodičů, mnoho sourozenců, mnoho manželek a manželů, mnoho velmi dobrých přátel, a oni jsou nyní po celé planetě, lidé, jejichž jsme vroucně milovali. Trpí, umírají, jsou hladoví, a v bolesti, a nám je to jedno. Jen si chceme koupit nové oblečení, chodit nakupovat, abychom měli toto a tamto, chceme dostat povýšení v práci a nestaráme se o ty lidi "tam." To ukazuje naši úroveň rozvoje; je velmi nízká.

Někdo, kdo si probouzí vědomí, cítí ostatních v sobě. Cítí utrpení druhých. To je známkou toho, že se probouzíte pozitivně, když se váš soucit začíná objevovat. Pokud máte chladné srdce, spíte. Můžete cítit lítost; můžete se kvůli lidem z času na čas cítit špatně. To může být empatie či solidarita, a to je dobře. Soucit nebo bódhičitta je velmi specifická vlastnost probouzející se mysli, probouzejícího se vědomí. Toto znamená bódhičitta, vědomí, které se probouzí a vnímá realitu a vnímá utrpení tak jak to je a cítí velký soucit a spontánně se zříká činností, které způsobují utrpení. Potřebujeme to. Lidstvo to potřebuje. Lidstvo velmi potřebuje pomoc. I když bude hodně utrpení a hodně bolesti, mnoho dobrého může vzejít z toho, že se to naučíme transformovat a pomáhat druhým.

Otázka: Je tu otázka v souvislosti se sebepozorováním. Je to opravdu spíš přirozený stav, a také jak si sebe-pamatujeme? Musíme to zažít, nebo nám to můžete vysvětlit?

Instruktor: Sebe-pamatování je stav vědomí, který musíte zažít, abyste ho pochopili. Je nepolapitelný myslí, protože mysl není vědomí, ale snažíme se to vyjádřit termíny, které lze pochopit, abyste mohli dozvědět o vlastnostech nebo přístupech k němu, aby ho bylo možné identifikovat.

Sebe-pamatování je zpočátku vzpomínka bytí tady a teď, bytí v těle. Je to pamatovat si sám sebe, být si vědom sebe sama. To je nejzásadnější, základní aspekt sebe-pamatování, ale je to mnohem víc než to. Když ta vzpomínka na sebe je prohloubená a kontinuální, začne zahrnovat mnohem víc než sebe. Opravdu se stává bódhičitta. Nejen, že je spojena s naším božským duchem, naším vnitřním Buddhou, který je jedním z aspektů Sebe-pamatování, je to cítění. Není to myšlenka, ani pocit; je to cítění, to znamená cítit božství.

Právě teď to necítíme, ale můžeme. Pokud to chceme rozvíjet, cítit to, musíme rozvíjet schopnost vnímat, ale nemůžeme to sílit. Například, abyste viděli, musíte otevřít oči, a světlo proudí dovnitř, a ty fotony jsou transformovány do obrazů v mozku. Tento proces se děje automaticky. V sebe-pamatování, máte také orgán, který vidí, ale ten je ve vědomí, není fyzický. To nemá nic společného s tělem, je to vědomí. Není vázáno myslí, srdcem, nebo tělem.

Ten orgán je zakrnělý. Není to jako vaše oční bulvy, se kterými jste se narodili. Je to orgán, který nemá žádnou energii a žádný vývoj. Vyžaduje palivo a přírodní proces aby měl energii a vyvíjel se. To se nestane přes noc, to vyžaduje trpělivost, ale čím více jste přítomni tady a nyní ve svém těle pozorující sám sebe, tím více pocit sebe-pamatování roste. Roste v tandemu se sebepozorováním. To je důvod, proč je popisujeme zvlášť. Skutečně, v konečném důsledku jsou jedno. Je to přítomnost vědomí, které je pozorovatelem tady a teď. Mluvíme o tom odděleně, protože sebe-pamatování je expanze, která je spojena s božstvím, která vnímá, která je tady a teď, a je přítomna, ale není to obyčejné sebepozorování. Pokud to nechápete, pokračujte v práci a v sebepozorování.

Jednou z technik, která pomáhá hodně studentům v procesu sebepozorování, je použít svou představivost. Takové využití své představivosti může rychle rozvinout sebe-pamatování.

Buďte si vědomi sebe, nic neměňte, jen pozorujte, buďte si vědomi všeho, co můžete, ciťte své tělo, ciťte všechny pocity, možná tam jsou nějaké pocity možná ne, možná tam jsou nějaké myšlenky, možná ne. Buďte si vědomi poslechu, buďte si vědomi vidění, buďte si vědomi dotýkání, všeho, co lze vnímat navenek i uvnitř; to vyžaduje hodně úsilí. Musíte to záměrně dělat. Toto je důležité pochopit: že se tak nestane automaticky, musíte věnovat pozornost.

Toto je první část; toto je sebepozorování, být tady a teď, vědom všeho. Druhá část je použít svou fantazii. Pokud nemůžete cítit Boha přímo, použijte svou fantazii, abyste si představili, že Bůh je tady a teď s vámi. Buďte kreativní, protože ve skutečnosti, Bůh je beztvarý. Božství nemá žádnou formu. Můžete si představit božstvo jak energii všeho, jak světlo všeho; můžete si představit božstvo ve formě své Božské Matky nebo velkého mistra, který stojí hned za vámi nebo sedí u vás a je stále s vámi. To může být vznešený Budha, mocný anděl, který je s vámi neustále, po všechny dny, který vám pomůže, chrání vás, pozoruje vás, měří, co děláte s jeho nebo její energií. Ten proces představivosti zmocňuje vědomí a ono se začíná natahovat a uvědomovat si, "Počkej, nemohu se jednoduše chovat, jako bych byl po celou dobu sám, protože Bůh je zde také. "To vám velmi rychle pomůže vyvinout sebepamatování.

Preložené z anglického originálu: The importance of this moment
Prednáška daná Gnostickými Inštruktormi na gnosticteachings.org
Služba od vydavateľstva Glorian